Jak se zima zatoulala
Kristýna Hladíková

Byla jednou jedna zima a ta zapomněla cestu do Prahy. Najednou si vzpomněla na děti a řekla: „Děti budou smutné, jestli nepřijdu včas.“
A měla pravdu. Děti z celého světa byly smutné, protože se zima zatoulala. A tak se zima smutně vrátila domů. Tam našla mapu do Prahy. A tak přijel do Prahy Martin na bílém koni.

Jak se zima zatoulala
Filip Dobrovodský

Je leden a sníh pořád nikde. Kam se asi zima zatoulala? Schovala se na horách? Tam je sněhu hodně. Třeba přijde i do města a můžeme se zase koulovat, sáňkovat a bruslit. Už tě zimo čekáme!

Jak se zima zatoulala
Jana Ptáčková

Jednou seděla holčička u okna a vzdychala, kéž by už byla zima. Tento rok asi zima nepřijde. „Já mám nápad!“ vykřikla. „Já se tu zimu pokusím najít.“
Šla hlubokým a tmavým lesem, až došla k chaloupce. Vešla dovnitř a uviděla zimu, jak jí bolí zub. Uvařila heřmánkový čaj a zima ho vypila. Zub přestal bolet. Holčička se vydala na cestu domů a zima nasedla do svého sněžného vozu a jela rozdávat zimu a sníh všem dětem z okolí.

Jak se zima zatoulala
Gabča Golonka

„Zimo, kde jsi?“ starala se Anička a myslela si, že zima letos nepřijde. A začala plakat. Přišla maminka a zeptala se: „Co se stalo?“ „Mami, myslíš, že zima přijde?“
„Nóóó, víš, já nevím.“ Anička se podívá z okna a vidí, jak začíná padat sníh. Zakřičela: „Hurá, padá sníh!“ Řekla mamince, že jde ven. Byla šťastná jak nikdy ještě nebyla.

Jak se zima zatoulala
Adéla Růžičková

„Haló, haló, zimo, pojď k nám,“ volal Honza. „Tak ta zima nepřijde,Honzíku“ volala maminka Honzíka k obědu. Po obědě šel Honzík do města pro chléb a mléko. Po chvilce se vrátil a plakal. „Proč pláčeš?“ zeptala se ho maminka.
„Protože zima nepřijde.“
„Ale neboj, přijde, jenom to bude chvíli trvat.“
„A jak dlouho, jak dlouho?“
„Až si k nám zima najde cestu.“
A zima byla zatím v Polsku. Ubylo deset dní a maminka volá Honzíka, aby vstával a zima už byla za oknem.

Jak se zima zatoulala
Maja Muratova

Už byly Vánoce, ale sníh nikde. Lidé čekali, čekali, ale zima nenastávala. Jedna holčička jménem Jana moc chtěla tu zatoulanou zimu najít. V televizi říkali, že na horách pořád sněží, ale v Praze Jana neviděla ani vločku. Rodiče jí nabídli o víkendu jet lyžovat. Jana si pomyslela, že tam možná objeví, co se stalo se zimou.
Na horách bylo všechno jako v pohádce, všude sníh a padaly vločky. Jana začala s pátráním, hledala všude, ale nic zvláštního neviděla. Najednou zahlédla starého pána s pytlem, jak seděl smutný pod stromem. Jana se zeptala, jestli nepotřebuje pomoc. Dědeček řekl, že zabloudil a moc potřebuje mapu do Prahy. Jana běžela k tatínkovi, poprosila ho o mapu a odnesla ji tomu dědečkovi.
Následujícího dne cestou domů byla Jana trochu smutná, protože nenašla zimu, ale alespoň pomohla divnému dědečkovi. Když přijeli do Prahy, nevěřila svým očím. Všechno bylo jako v pohádce, všude byl sníh a padaly vločky.

Jak se zima zatoulala
Pamela Flenderová

Jak milé děti víte, tak jsou čtyři roční období – jaro, léto, podzim a zima. Jednou se Zima procházela s Létem. Léto jí říkalo: „ Být létem je prima.“ Zima jí na to odpověděla: „No to v zimě jsou všichni zalezlí doma. A já, já se nudím, protože si se mnou nikdo nechce hrát.Chtěla bych být pták a létat do teplých krajin.“ Léto na to : „Proč ne?“ Zima se na léto jukla a povídá: „Ne, to nejde.“ Ale léto si stálo za svým. A tak večer odneslo zimu do hlubokého lesa. Jenomže co se nestalo. Zima se vzbudila. A tak to začalo. Zima marně hledala cestu. Léto jí odneslo moc hluboko. A pak jí to napadlo. Za Létem vykvétají kytky! Šla a šla po kytkách až našla Léto uvězněné v pytlácké pasti. „Jak se ti to stalo?“ ptá se Zima Léta. Léto se všelijak vymlouvalo. A nakonec všechno řeklo. Zima mu pomohla ven. Společně spolu došli do zámku čtyř ročních období. Zima to jen tak tak stihla. Zima sice přišla později, ale nakonec zabrala a chumelilo se, až to zavalilo auta i domy. Tak takhle to se zimou bylo. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Jak se zima zatoulala
Fabián Pavlíček

V jednom království byly čtyři velmi vzácné bytosti Jaro, Léto, Podzim, Zima.Jednou byla na řadě kralování Zima, ale Jaro ji uspalo, aby mohlo vládnout napořád. Léto však vědělo, že Jaro chodí k Zimě. Tak se tam jednou schovalo a co nevidělo. Jaro dává Zimě prášek na spaní. Léto vzalo prášek na spaní, vzalo ho a vyměnilo ho za budící prášek a netrvalo ani 21 dní a konečně vládla Zima. Tak jsme se přece jen dočkali.

Jak se zima zatoulala
Eliška Soperová

Jednoho dne před sv. Martinem se sešla zvířátka z lesa. A přemýšlela, co budou dělat, až bude sníh. A tak si povídala a povídala, až byl večer a zvířátka šla spát. A spala. Pak bylo ráno a zvířátka se probudila uviděla něco hrozného. Místo sněhu byla tráva. Zvířátka byla smutná. A pak řekl králík: „A co kdybychom tu Zimu vysbobodili?“ Tak šli. Ale narazili na velkou vichřici. Najednou uviděli Zimu jak spí. Ona zaspala. Nevěděli, jak se taková Zima probouzí. Ale pak zazvonil budík, Zima si ho nastavila špatně. A následující den už padal sníh. Zvířátka byla ráda, že je sníh.

Jak se zima zatoulala
Jakub Ševčík

Byla zima a děti čekaly na zimu a zima nejde a nejde. Maminka volala na děti a děti stále čekaly a pak se šly najíst. Děti šly zase ven a čekaly dál a dál. Ale zima byla za horami a tam ta zima spala. Když se probudila, zjistila, že je zima a tak na nic nečekala a začalo sněžit a děti se druhý den probudily a viděly, jak padá sníh. Tak se zima vrátila a děti byly šťastné a šly se ven koulovat a stavět sněhuláky.

Jak se zima zatoulala
Petra Martínková

Jednou když byl Štědrý večer, něco tam chybělo. Nechyběly dárky ani stromeček, chyběl sníh. A já vám teď povím, kam se zatoulal.
Začalo to již na Jižním Pólu. Když v tu chvíli někdo přiletěl na saních a byl to Santa Klaus. „Kam se to vláčíte s tou skupinou sněhu?“ „Do Prahy.“odpověděl sníh. Santa Klaus řekl. „Já putuju do Ameriky.“ Sníh řekl: „Tam je už už sníh.“ „Tak nashledanou, sněhu, ty dárky se samy nerozvezou,“ řekl Santa, „tak honem, ať tam jsme včas.“ Hele jsme v Americe a tamhle nahoře je Santa Klaus. Veselé Vánoce. Koukejte a támhle je Morava. Už jsme tam, hele, už vidím kousek Prahy, ale musíme dojet až doprostřed Prahy. Hurá, už jsme v Praze.

Jak se zima zatoulala
Olena Stoyanova

Děti čekaly na zimu. Ale kde je? A děti místo hraní ve sněhu hrály na piano. A Tomáš se ptal, kde je zima. Táta říkal, no, ale už skoro přijde. Pak se nudili. Tomáš říkal, že se zima možná někam schovala, třeba na hory. „Tomášku, spi a zítra asi zima přijde,“ říkal táta.
„Ahoj Tome, jak ses vyspal?“
„Dobrý táto.“
„Tome, podívej se do okna.“
„Co tam je táto? Táto, to je zima!“
„Ano, Tomáši, to je zima.“
„Táto, jdeme ven.“
„Jdeme, ale nazapoměň na sáně. Co Tomáši, teďka už není nuda, co?“
„Ano táto.“