Gabriela Golonka

Jak ptáček nechtěl, aby padaly listy ze stromů

Narodilo se jednou jedno ptáče a uvidělo, jak padají listy ze stromů. Chtěl je zpátky pověsit, jenže to nešlo. Tak to zkoušel znova a znova, jenže to taky nešlo. Pak ho napadlo, že znovu narostou, tak chvilku počkalo, listy padaly čím dál víc. Potom přišla zima a chtělo se mu spát. Tak vyletělo do hnízda a usnulo.
A na jaře se probudí a najednou kouká, co to strom má. Listy. A už ví, jak to na tom světě chodí.

Maja Muratova

Už je podzim

Jednou žila jedna holčička, jmenovala se Adéla. Byla moc hodná a měla pejska Hafíka. Jednou šla Adélka na procházku s Hafíkem a najednou uviděla okno, na kterém stál kalendář a bylo tam napsáno podzim. Adéla se radovala, rychle běžela domů, aby to řekla mamince. Maminka řekla, že je to pravda. A příští den vyšla Adélka zase ven s Hafíkem, jak tak chodili v parku, viděli opadávající stromy, Hafík se hrabal v listí a běhal. Adélka si řekla, ach jo, a hrála si s ním.

Pamela Flenderová

Ryzáček

Bylo nebylo, jednou o velmi studeném podzimu pod velikým dubem bydlel podzimní skřítek jménem Ryzáček. Jednou ráno uviděl v lese pytláky. Polekal se: „Co když chytnou srnu anebo vzácného bílého jelena? To ne, musím tomu zabránit.“
Proto se pověsil jednomu z pytláků za nohavici a dostal se až do města. Tam se pustil a bloudil ulicemi, ale pytlácký dům nenašel. Přesto se nevzdal a hle – konečně ho našel. Běžel k telefonu a zavolal četníky. Ti pytláky zajali. A potom řekli četníci: „Ale kdo nás zavolal, vždyť je hledáme už celou věčnost?“
Ale Ryzáček se neukázal. A žil si spokojeně dál.

Fabián Pavlíček

Podzim

Listí ze stromů se probarvuje a opadává a podzimní skřítci jako třeba Dubínci pomáhají ježkům stavět úkryty a jídlo na zimu. Ale ovšem – Dubínek musí stavět i srncům, králíkům, laním a taky i sobě. Dubínek si chtěl už večer jít lehnout, ale najednou uslyšel nářek: „Achich ouvej.“ Dubínek vylezl, aby se podíval, kdo naříkal. Byl to ptáček a měl zlomenou nohu. Dubínek ho odvedl do úkrytu, léčil ho moc dlouho a jednoho dne měl ptáček nohu zahojenou a tak spolu žili šťastně až do smrti.

Adéla Růžičková

O skřítkovi jménem Podzimníček

Byl jeden Podzimníček, který měl rád podzim. Měl ho rád, protože se mohl válet v listí a barvit ho. A protože měl kamarádku Jůlinku, tak si taky hráli. Jednoho dne si šli Podzimníček a Jůlinka hrát do lesa, jenomže v lese zabloudili a nevěděli cestu ven. Maminka Podzimníčková volala Podzimníčka a Jůlinku. Potom řekla tatínkovi Podzimníčkovi: „Kde je Podzimníček a Jůlinka?“
„Nevím, ale vím, že si šli hrát do lesa.“
Zatímco děti bloudily lesem, maminka a tatínek je šli hledat. Podzimníček a Jůlinka potkali dědečka Podzimníčka a ten jim pomohl na cestu domů. Maminka a tatínek je našli a žili spolu až do smrti.

Pavel Holub

O ztraceném Dubínkovi

Už je listopad a pan Dubínek musí shodit listy, upozornit zvířátka, aby se připravila na podzim a velkou zimu. Pan Dubínek už dopracoval, už je také unavený. Bydlí v dutině dubu. Ale stalo se neštěstí, pan Dubínek se ztratil. Co bude pan Dubínek dělat? Bude bloudit lesem?
A opravdu, pan Dubínek bloudil a bloudil lesem, až narazil na Šmoulí vesnici. Pan Dubínek se zeptal, jestli mu Šmoulové pomohou. Šmoulové jsou velmi hodná stvoření, takže panu Dubínkovi pomohli. Kutil a Silák udělali dům, Šmoulinka dům ozdobila, Malíř vymaloval a Koumák naplnil knihovnu svými citáty a pak pan Dubínek žil krásně až do konce podzimu.

Jan Ptáčková

O skřítkovi a barvách

Jednou tak v lese žil skřítek a ten skřítek se vždycky brzy ráno probouzel, aby mohl obarvovat stromy. Ale jednou se stalo, že stromy nešly obarvit a skřítek byl smutný. V tom uviděl ptáčka.
„Ahoj, „ povídá ptáček. „Co se ti stalo?“
„Nemůžu obarvit stromy.“
„Aha, „ povídá ptáček, „já znám jeskyni barev.“
„Ale jak se tam dostanu?“
„No přeci na mě.“
Tak si nasedl a letěli do barevné jeskyně. Tak si tady skřítek šel, až našel krále barev a poprosil ho o barvy. Král dal skřítkovi barvy a ten odletěl domů dobarvovat stromy.

Filip Dobrovodský

O skřítkovi a podzimu

Skřítek měl rád podzim, padalo listí. Potom si postavil z klacků a listů domeček. Bydlel v lese, tam byli ptáci, kteří na podzim letěli do teplých krajin. Třeba do Afriky, tam je teplo. Pak se skřítek skamarádil se skřítkem jménem Podzimníček. Pak se spolu vydali do lidského domu. Tam byl zlý pes, málem je kousnul. Najednou přišel jeden chlapeček jménem Jan a ten řekl:
„Proč mám v domě skřítky?“ A Jan se s nimi skamarádil a zažívali spolu dobrodružství.
Začínala zima a skřítkům bylo chladno a tak si u chlapečka zatopili, ráno už padal sníh. Bylo 23. prosince a to už čekal Jan se skřítky na zítřek. Pak šli spát a když se ráno vzbudili, říkali, že jsou Vánoce a dostali dárky.
Když začalo jaro, už jim bylo teplo. Rostly kytky a zas mohli jít ven. Pak bylo léto. Svítilo sluníčko. A pak byl zase podzim, padalo listí, pak šli zase zpátky do lesa.

Nicola Audyová

Jednoho podzimního dne, když šel podzimní skřítek obarvit listí, stál najednou uprostřed cesty ježek. Ježek bědoval, naříkal a také plakal. A skřítek se ho ptá: „Proč tak naříkáš? Vždyť je to slyšet na celý les. Tak přestaň plakat a pojď se mnou domů. Ohřeješ se u krbu, najíš se a odpočineš si.“ Ježek říká: „Můžu u tebe zůstat?“ Skřítek zkoprněl, otevřel ústa a řekl:„Ano. Dojdu pro dřevo, listí a trávu, udělám ti domeček.“
Domeček byl už hotový a ježek se zaradoval. A zůstali navždy spolu.

Petra Martínková

Skřítek

Žil byl jeden skřítek, který dělal podzim, ale byl v tom nováček. Ale na to měl svou malou hůlku. Šel dělat podzim a potkal nějaké zvíře. Co to je? Byla to veverka Zuzana. „Ahoj,“ řekl skřítek, „jmenuji se Podzimníček a ty?“ „Já se jmenuju Zuzanka. Půjdeš se mnou nasbírat ořechy?“ „Ano.“ Tak jdou a jdou a už tam jsou.
„Tak pojď, dokud není tma, ale ne, roztrhal se pytel na ořechy.“ Už je tma, nemohou najít cestu domů. Viděli něco ve křoví, to byl lišák. Skřítek řekl: „O, ou.“ Lišák řekl : „Mám vám pomoct?“ „Ale ne, tady je řeka.“ Skřítek řekl : „Skákej.“ Voda je odnesla do lidského světa.
Ale ne, co to? Nějaká lidská bytost si vzala Podzimníčka a Zuzanku. Co to? Je tu najednou kočka a říká si :„Ňam, to bude dobrůtka.“
„Honem, Zuzi, naskoč do toho malého autíčka, ujíždíme domů.“

Jakub Ševčík

Podzim

Byl jeden kluk, který se jmenoval Pavel. Jednoho dne si šel hrát s drakem a uviděl vránu. Při pohledu na ni omylem draka polil a on uletěl. Tak šel domů, dal si kakao a šel spát. Druhý den si šel hrát do lesa s barevným listím. Třetí den si prohlížel mraveniště. Každý den, když přišel domů, dal si kakao a před spaním vzpomínal na to, co ten den prožil.

Věra Kučerová

O skřítkovi a Kryšpínovi

Jednoho podzimního dne se skřítek Felix vydal do lesa, tam se vyválel v listí a pak něco uslyšel. Nějaké divné zvuky. Tak se tam šel podívat a objevilo se strašidlo. „Ahoj,“ povídá skřítek. „Ahoj,“ říká strašidýlko. „Jak se jmenuješ?“ ptá se skřítek. „Já se jmenuji Kryšpín,“ řeklo strašidlo. „A já se jmenuji Felix,“ řekl skřítek.
Pak si šli hrát. Hráli si na válení v listí, na babu, jenomže skřítka už volala jeho maminka. I Kryšpínova maminka už volala. „Tak ahoj skřítku,“ řekl Kryšpín. „Ahoj,“ řekl Felix. A běželi domů oba dva za maminkami. A byli ti nejlepší kamarádi.